- mm.matus napsal:
- Pre mňa je hádam najväčší problém milovať svojich nepriateľov.
vem si to takhle - jaké nepřátele můžeš mít když nejseš? čí ti nepřátelé budou? pokud nejsou ničí, jací to jsou tedy nepřátelé? kdo to je? nikdo?
mými nepřáteli jsou tak maximálně moje zvyky, opravdu nevím o nikom, kdo by byl mým nepřítelem, až snad na lidi hloupé, projevující hloupost - když mi nebo někomu člověk ublíží, když je někdo bezohledný, tomu nerozumím a bolí mne to, že takoví lidé jsou, se kterými nesdílím hodnoty.
ale čí hodnoty? komu to vadí?
Já je jediné, jako vesmír je jediný. TO kdo jsem není egem.
Proto co může být mým nepřítelem, je-li vše já? Samo já. Já si není nepřítelem, to je mé tvrzení.
Ani sklony, ani překvapení, ani trápení mi není nepřítelem.
Miluji, trpím... to jsou jen projevy, bolest i láska... zkroušenost i pohoda nebo radost.
Radost je krásný dojem.
Je-li radost krásná, pak jejím jediným nepřítelem je smutek.
Kam přijde smutek, tam nepřijde radost. Kde není smutek, je radost. Svět je světem iluzí. Mysl je iluze. Kdo jsem já?
Jsem za iluzí i radostí, prázdnotou, plátnem promítání.
Já nemám nepřátele, jen opozitiva mají nějaké nepřátele, opozitiva. Vlevu je nepřítelem nebo protějškem vpravo. Smutku radost. Činnosti nečinnost. Sklonům a chíči nevinnost.
Já vím, že s tím nelze nic udělat, pouze je-li to založeno na disciplíně, pak ano. Jen disciplína a nažení se je motorem úspěchu. Kde není touha po úspěchu není nic, a tam jsem já.
Nic nechtít je ejvyšší spokojeností.
Nic nedoporučuji, ani nemít nepřítele, neboť to je jen dojmem, který odezní. Ve skutečnosti, ve stavu radosti, který máme tak rádi, který milujeme, všechno nepřátelství odezní a my odpustíme komukoli.
Lidé se zde napraví, a všechno je nahlédnuto jen jako myšlenka.
Pravda, skutečnost, láska je za myšlenkou, za tímto světem, za kterým již nic není...
Ač je zde světlo, také se jen objevuje, a také se rozpustí...?
Má cesta za sebepoznním není skončena. Já - nejá je, a to není klam.
S pohlazením Michal Dlouhý