Vím kdo jsem?

Kdo jiný by to mohl vědět než jen představa o tom co jsem?

Když to nevím, vím? Kdo ví? Nikdo tu není... nebo je? Je to co je nikdo, nebo snad.. někdo? Jsem něčím určitým? Myšlenky, poity, události? Zemřu, když se narodím? Ano... ale narodil jsem se doopravdy? Ldyž ovím své mamince nbo babičce, že jsem se nenarodil 26.2.1979 tak si budou myslet, že jsem se zbláznil Ale ono je to tak... nikdo se nikdy nenarodil :-). Co je tedy to co nás na tomo světě trápí? Jen představivost? Co se dá děla s lidmi, kteří jsou nám nepříjemní? Také jen naše představivost? Jen představivost trpí?? (Nisargadatta Maharádž) Co tedy dělat? Číst knihy, meditovat, cvičit? ení pozdě? Nebo .. je lépe pozdě nebo se snažit o to, co tu může být a není? To je představivost - pocit, že tu může být něco co tu není. 6e můžeme být lepší a snažit se oto. Potom se snažíte, a na konci svého života budete moci spokojeně říci, snažil jsem se být lepší. Jenže my jsmnejlepší. Jsem tím, kde nikdo není. A toto TO je dosažené již bez snažení, prostě tím jsme. Tečka. Proč po nás tedy lamové a svámiové chtějí milovat, cvičit, dýchat vědomě a tak podobně? Nemýlí se? Mýlí? Kdo se mýlí? Prostě jen tráví život plný cvičení a snažení se.. tak jako by jsme jj trávili my, kdybysme se snažili... býti lepší, ohleduplní. Ale my jsme již takoví. Neohleduplnost a komplikace, nesoulad... to je zde jen proto, že se někdo snaží.. o něco jiného. Proto se zdá, že tu není to co tu má být. Iluze, mája je nenebezpečnou pastí. Nikdo není v nebezpečí a přesto se bojíme. Bojíme se světa ve kterém nechceme žít, bojíme se ztráty lásk a nedorozumění. Bojíme se , že jdeme špatnou cestou. Bojíme se, ž eztraíme milované a milující. 2Já nikdo nezíská, já nikdo neztratí. (Púndža) Největším milencem je j8 - Já tě vždy miluje. To tě vždy miluje, nikdy to čím jsem neztratím... konec hledání, koec jógy, konec advaity, konec neduaálního poznání. Ať žijí noviny, televize, křik a krása rocházky... ničím se nestanu a nic se nezmění. Jen budu vyhozen z ráce a zemču, ale toto To zůstane svobodné, krásné , volné... jako já.

Jsem překrásný :-). jako ty.

Pamatuj si to a nebreř blbče.

Papá přeju vám to neznat a taky vám přeju co nejkrásnější vztah s okolím.. tak na co čekáte? Nic tu není.....

ještě bych řekl, že sei to nemá cenu brát osobně - žádné já není. Není já, které by bylo lze osvítit. A čím? Sebou? To jako nejdřív zapnu někde nějaký vypínač (sed se zkříženýma nohama, nebo mantra s božím jménem) a budu tím, čím jsem? Asi nejlepší obrannou větou na toto je, le zde jde o uvěomován si toho čím jsme. Bez vědomí to je bezcenné. Ale já nevím, podle mně to tak není... nechce se mi strávit život cvičením. Uteče mi něco? Může mi něco téci? Ovšem, ALE TOTO to nebude. Toto čím nikdo nené, čím kažý je, co není ničím... toto co je JE bez ohledu na to, co si o tom myslíme a bez ohledu na to, kdy si myslíme, že to dosáhneme. Nezlepšuje se to. Nezhoruje se to. Co to je?

A opět, nejlepší obranná věta je nezhorčuje se to jen když o známe. Jinak reagujeme jako lidi - a náš pocitový stav se zlepšuje a zhoršuje, když nevíme kdo jsem. Vědět kdo jsem. Ale kdo to může vědět? Kdo to může být? Nikdo... nikdo vám to nepoví, nikdo to něpředá nikdo neví. Slovo, slova, řekne se Brahma, sat it ánanda.... je mnoho jmen, mnoho indických slov... ale mají nějaký vliv na to čím jsem? Má na to vliv krásná uklidňující meditace , procházka Radžastánskou pouští. Je cennější než pobyt ve stresujícím prostředí? To jsou preference. Chceme být raději na výletní lodi než s mopem v ruce čistící chodby nějaké haly. Dá se s tím, že je zde svět a nejsme svobodní žít?

Takže.... dlouhá odmlka.... za duchovními učiteli si jděte pro duchovnost a za Já (kde není ani smítko jediné představy) si jděte pro Mír. Protože vám jej nikdo jiný ve světě nedá... mír je k nalezené jen Tady a Teď, vše ostatní jsou zkušenosti, představy.


:-) papá

ještě tu ten monolog rozvedu

(když vypadávají písmenka, takj je to proto, že mám bezdrátovou klávesnici, takže sorry, promiňte)

líbí se mi ta Bobova myšlenka, že tok mysli není problém. Lidi se s tím snaží něco dělat v meditaci, a mají problém, ale o co snazší je prostě jen nahlédnout mysl jako myšlenky, jako tok, který teče, což je pro něj přirozené, téci.. a ponechat jej téci. Je to snazší než je myšlenky) zastavit. Nechat je jít. Bob to řekl slovy "Nejde o to zbavit se konceptu, což je nemožné, ale o to vidět jej jako koncept. (VOLNĚ PARAFRÁZOVÁNO)" Jestliže je to jen koncept, co na něm měnit? Je-li to jen myšlenka, co na ní měnit? A čím? Myšlenkou? "Nenamáhej se, jen mysl schce mysl vyčistit. (HWL Púndža)"

Jakou sádhanu lze tedy doporučit? Někdo opdpoví, podle okolností, někdo řekne meditaci, utišení mysli. Záleží na tom, co chceme dosáhout. A jelikož je výsledkem "JÁ", které JE zde vždy, není sádhany, která by teď sem vedla, sádhana jen od Míru-Lásky- Štětí odvádí.

Pokud máte mysl plnou myšlenek, je vám to pravděpodobnéě nepříjemn jen protto, že se s ní snažíte bojovat. Nechte ji, sama se uklidní jako zčeřená voda.

Jste-li znechuccení světem a nehcce se vám zde žít, pak vězte , že v tom nejste sami je zde milión a víc živočišných druhů svázaných kolem karmy, tedy života, v "převtělování" - přijímání různých myšlenkových forem, přelétavosti pocitů apod. Buďte sami sebou a nic se vám nestane. Problém působí snaha zastavit, měnit a korigovat myšlenky. Zaprvé tu nní vůbec nikdo, kdy by s tím mohl něco udělat a za druhéí nené způsob, jak s tím něco udělat - všechny způsoby jen rozčeřují klidnou hladinu vody.

Nevíte-li, kdo a proč zde jste, co je se světem a s vámi, co se stalo a nestalo, pak přeštěte slova moudrých mistrů o tom, že se Vám nic nestane, nikdy a v žádé události. Ani "oheň vás nespá a oceány nesmočí, prahnoucí slunce nevysuší" : takové je vědomí / bez konce, bez břehů, bez vlastností, již svobodné........

nahám kartá, prabhu díp kartá, maháprabudí kartá hí kévalam

Přečetl jsem část příspěvků zde na fóru, ale nenašel jsem jediný, kde by někdo psal s jistotou a přesvědčením o své cestě životem, nebo smyslu života, jen úvahy a tápání kolem sebe. Psal jsem zde na fóru již jeden podobný příspěvek, ale vím, že bude stejně odmítnut.
Člověk je zde na Zemi, aby dosáhl moudrosti, nebo-li osvícení, mnohdy na to jediný život nestačí. Podstatou člověka je duch, ne tedy tělo, nebo rozum. To duch si vybírá tělo, do kterého se vtělí. Vybírá si dobu, rodinu i národ, kde se narodí, jeho výběr ale bývá omezen karmou, nebo-li tím, že si musí odčinit to, co v minulém životě zavinil. K moudrosti vede jen jediná cesta a sice taková, že vše jak člověk bude jednat, tedy uvažovat, mluvit a dělat, bude vycházet ze srdce, z citu. Cit je projev ducha a rozum musí být podřízen citu. Člověk s oteřeným srdcem dokáže vnímat lidi kolem sebe takové, jací jsou doopravdy, žádné přetvářky a lži jim nepomohou. To jen rozum se nechá obelhat. Člověk je na Zemi sám za sebe, odpovědnost má také za sebe, jen rodiče mají odpovědnost ještě za své děti, než-li dospějí, ale je jejich povinností je vychovat k samostatnosti. Mně na cestě životem pomáhá několik zásad, mám Boha v úctě a nestavím nic ani nikoho na jeho úroveň, snažím se Nehřešit slovem to znamená nelhat sobě ani druhým,
Nebrat si nic osobně, to znamená, že nikdo nedělá nic kvůli nám
Nevytvářet domněnky
Dělat vše tak, jak nejlépe dovedu.
Zdeněk