Jsme v omezené míře maximálně možně svobodní :-)Proč v omezené míře? Protože si nemůžeme vybrat ze zaměstnání, partnerů, prostředí v jakém žijeme, jsme limitováni faktory jako peníze, prostředí, příbuzní, zkrátka nemáme na výběr. Narodíme se, vyrůstáme a musíme umřít.
A proč maximálně možně svobodní? Protože přitom svobodní jsme - vědomím. které se nemění a registruje veškeré jevy a přitom jimi není zasaženo. Můžeme cítit pocitové stavy, ale nemůžeme v nich vydržet déle než to je možné - za každým kopcem je údolí a slunce vychází po každé noci.
Podléháme tedy nějakým cyklům? Ne,
jak by mohlo na to, co je neovlivnitelné mít něco nějaký vliv? Jsme tedy tím co víme, cítíme, co se děje - když se nic jiného neděje nebo tím co je, na jehož podkladě se to co se děje děje.. ? Když zemřeme - kdo zemře? Ale zase když nás bolí zuby, rozbijeme si koleno, zlomíme prst (fuj :-)), necítíme to snad natolik, že to není skutečné? O neskutečném - nehmatatelném základě všech našich zkušeností můžeme asi říci, že jej nemůžeme cítit, nemůžeme jej poznat smysly, hloubáním, nijak. Jsem jím. Jím a ničím.. toto "ono", "to" je ničím a vše se na něm odráží, vše obsahuje - myšlenky, smyslové vjemy, cokoli. Zklamání, rozhořčení - pocity, vjemy, cokoliv.
Jsem tím, nebo základem našich zkušeností? Jsme snad obojím? Jak bysme mohli být tím co přichází a odchází, když to je jednou takové a jindy makové :-). Lze proto říci, že jsme proměnliví podle událostí, myšlenek, pocitů? Když nemůžeme najít práci a jsem zklamaní, bezradní, vyčerpaní.. jsme líní, když jsme líní? Jsme nebezpeční když jsem rozzuření?
Je to zajímavá hra na této planetě jménem život. Někteří se na ní dívají přes energie (jin, jang), někteří se uchýlili k duchovnímu vedení nějakých učitelů, jiní na nic nevěří a žijí si podle svého, někdo má nějaké zkušenosti a podle nich se řídí.. podle měnícch se zkušeností.. vidíte, proto je asi otázka "kdo jsem" významná - v tom, že si uvědomíme, že to dočasné, je pouze dočasné - a že takové je cokoli, vše .. o ničem nelze s jistotou říci, že se to nezmění. Lišíme se ale ode změn, ketré se na "nás" odehrávají - změn těla, pocitů, okolností, událostí.. nebo nikoli? "To" je naprosto neutrální. Není proti ničemu. Je jako obsahem nádoby, do ketré se nalije voda nebo olej, cokoli, předtím tu nebylo nic.. je prázdné, prázdnotou, vědomím bez otázek, ničím obsahujícím vše..
tím jsem
myšlenky jsou změny, vlny, povinnosti jsou tu stále, a na okamžik uprostřed toho klid, a toto vše, tanec událostí se neděje nikomu
už rozumíme Tony Parsonsovi :-)
Mějte se hezky, ahojPS to jsem zase napsal blbost
Příjem 
