PRAXE

Teoreticky si můžeme povídat o čemkoliv... Tvářit se znale, nedualisticky, kdokoliv si může i "zaguruovat" (různá ufo a spol. přilétnuvší z jiných planet).... Ale kým jsme opravdu? (tedy paralelně i kým nejsme)? To není o tom, co jsme kdy zažili (milióny osvícení v minulosti). Pravda je v běžných momentkách "obyčejného" života... tedy v reflexi každodennosti... to samo vyjeví vše, co v daný moment zastáváme, na co se "chytáme", co uvádí v pohyb naši nespokojenost... ani žádné bláboly okolo duchovna, kupy teorií, sebepotrvrzování v diskuzích nemohou překrýt to místo, kde jsme najiti takoví jací jsme bez přetvářky... To je hlavní praxe, být otevřený k tomu, co se v daný moment odehrává, a to ostatní - výmysly či mýty...

Ano,
avšak diskuse mohou překrýt, ale někdy i rozkrýt....

Katka napsal:

Ano,
avšak diskuse mohou překrýt, ale někdy i rozkrýt....

Nejsem proti diskuzím, ale to hlavní se odvíjí mimo akademickou půdu...

Michal napsal:

Nejsem proti diskuzím, ale to hlavní se odvíjí mimo akademickou půdu...

Yes sir

Katka napsal:

Michal napsal:

Nejsem proti diskuzím, ale to hlavní se odvíjí mimo akademickou půdu...

Yes sir

Ladies and Gentlemen!

:

Lidi mají o duchovnosti zkreslené představy.

Zaprvé - hravost a krása se do duchovnosti nepočítá?

Když je někdo sprostý, rád pártuje (párty: třeba pití..), je neduchovní? - navždy, vždy, pořád stejně?

Odvážně tvrdím, že duchovnost je tu stále jako podklad toho "kdo" pártuje, kdo se směje, kdo si hraje, kdo je nešťastný.. asi to je ten samý pohled nebo co se nám snažili říct páni řízci z advaity, jako Nisargadatta Maharádž, Bob nebo ostatní.

Jiná věc je, když někdo (Papadží) řekne, že většina lidí splývá s proudem a nechávají se unášet touhami. O tom vám nic nepovím. Taky jsem většina.. když o tom přemýšlím, tak si myslím, jo hochu, s tímhle nic neuděláš ale na druhou stranu si říkám, jo to krásné přichází až s zapomenutím svých starých svazků a starostí -- nyní.

Takže, nedualita, dualita, je to jedno.



no a k těmhle dvěma ústředním otázkám nebo magnetům, které člověka udržují v "dualitě" nebo pocitech se staví učitelé a sluní si na nich špeky různými cestami a učeními a doporučeními a vzniká dogma a imperativ !!

jenže jak udělat člověka šťatstného? Jen láskou, jen štěstím, tím že je šťastný, že si sám hraje a pozná to čím se stane

ne tím, z utrpení se dostaneš když přestaneš zlobit a pak se ti otevře pohled na krásné a malebné zákoutí ladova dětství

to pak je člověk furt ve stresu, spěchu, napětí, umělé duchovnosti, nebo jen duchovnosti? Je klidný, je bezvadný, našel učitele a tak

domněnky

Já je stále stejné, to se nikdy nemění :-) a toto to je toto, toto, tototo



prasátko

kdeže-toto????

Pri mojom hľadaní mi chýbal opis konkrétnych vlastných zážitkov od osobností, učiteľov a "už nehľadajúcich". Možno môj pohľad na vlastnú cestu inšpiruje niekoho, kto hľadá... Netvrdím, že som "za vodou", ešte stále sa ráno budím v dualite, ale mám vlastný spôsob ako sa z nej dostať.
Asi pred 4 rokmi (väčšinou odpovede na moje dotazy a prosby prichádzali po stavoch krízy, depresie, keď som sa cítil na dne - asi vtedy sa človek dokáže pýtať naozaj úprimne) prišla odpoveď na moje otázky vo forme knihy "Hovory s Bohem" od Neala Walsha. Po ich intenzívnom viacnásobnom prečítaní a uvedomení si pravdivých myšlienok v nich, som sa nakoniec presvedčil, že aj o mňa má Boh záujem (tak som to vnímal) a už len taká predstava bola pre mňa úžasná. Dostal som sa do stavu, ak to mám nejak odborne nazvať "vertikálnej reality" - prítomného okamžiku, keď som vnímal a cítil prítomnosť lásky, radosti a pokoja tak intenzívne, že ustúpili všetky myšlienky založené na strachu. Tento stav mi však postupne unikal. Nahlodávanie typu "Ale čo keď sa to stratí? Ale čo keď ..." vykonalo svoje a myseľ si zvykla na často čítané obsahy. Ani opakované čítanie a pripomenutie si pravdy mi už nepomáhalo. Každé moje rozhodnutie a predsavzatie trvalo asi tak týždeň. Keď som mal priestor byť sám (nevedel som rodine vysvetliť, že len tak si chcem poležať bez podnetov okolia) občas sa vyskytli chvíle návratu prítomnosti, ale stále zriedkavejšie. Bolo pre mňa ťažké zmieriť sa s tým, že som poznal taký úžasný stav a že je to nenávratne preč. Čítanie duchovne orientovaných stránok a fór ma síce inšpirovalo a priťahovalo, ale efekt zaujímavých myšlienok sa stále po týždni strácal.
Po troch rokoch zúfania som sa stretol s niečím, čo tuná nechcem uvádzať kôli reklame a neviem 100% potrdiť aj keď ani vyvrátiť, jeho vplyv na môj "duchovný vývoj". Výsledok bol však ten, že na stránkach "advaity" som podvedome cítil to pravé (nie je aj toto reklama ???). Bolo to preto, že channeling Neala Walsha a osobností advaity sa obdivuhodne zhodovali v záveroch. Čitanie myšlienok Johna Wheelera, Sailor Boba, Grega Gooda a iných ma naplňalo radosťou, ale efekt pôsobenia neprichádzal. Myseľ si stále nevedela predstaviť, ako môžeme byť všetci iba jedna jediná bytosť.
Nechápal som význam vyjadrení ako "Váš pocit bytí a vědomí ve skutečnosti nesouvisí s myšlenkami. Nepotřebujete myslet, abyste existovali, a abyste si uvědomovali." Stále som si myslel, že to asi bude nejaký výnimočný stav, do ktorého sa musím nejako dostať. Až potom ... myseľ pripustila (čo ak je to stav môjho "normálneho a prirodzeného" vnímania prítomnosti, to na čo sa teraz pozerám, čo práve teraz počujem...) Bol som v kuchyni s manželkou a deťmi a iba som si tam sedel a rozmýšľal nad tým. Uvedomil som si, že to, čo ja teraz vnímam ako seba, vníma aj moja žena ako seba. TO čo ja vnímam ako seba, vníma aj môj syn ako seba, a že TO môže byť to isté. TO čo ja vnímam ako seba, vníma aj môj syn ako seba, a že je TO to isté. A že tak ako TY teraz čítaš tieto riadky, a uvedomuješ si ako seba, je TO isté, čo som ja. Myslenie, ktoré pritom prebieha, je iba náš ďalší zmysel (ako zrak, sluch, čuch...).
Keď som toto pripustil, uvedomil som si boží zámer - rozdeliť sa na drobné, aby jedna jeho časť mohla vnímať druhú a tak zažívať realitu.

nevím co je smyslem života ani jestli je možné se shodnout a popsat to správně

když mi maminka mluví do života, tak je to odpor, když ..nevím, nevybavím si žádný pocit, který by se mi chtělo teď cítit

ahoj mami (zaregistrovala se do fóra :-))

nejsem si jistý ani svojí duchovní cestou.. jakou.. spíš to vidím tak, že nějací lidé které neznám možná cvičí svá duchovní cvičení a cítí se po nich lépe :-)... ale já, tak zaprvé, mám život naprosto mimo kontrolu není to jak to mělo být v představách někdy před několika lety ani v přáních.. tak to je ani mi to nevadí, to je snad ten jediný rozdíl mezi tím předtím, když mi to vadilo a chtěl jsem s tím něco dělat a nyní, kdy mi to nevadí

vůbec nic to nevystihne, takže proč se snažit o falešná vyjádření nebo přesný popis?

proč?

a v nezaujatém pohledu vidím krásu

a za kamarády mám ty kteří jsou po ruce, a když tu nikdo není, tak to nikdo není..

a teď zpátky k bobovi

jo jo a jo



že jsem nic nesdělil, ale no tak, to taky nevadí :-))

ahoj

Míša napsal:

když mi maminka mluví do života, tak je to odpor, když ..nevím, nevybavím si žádný pocit, který by se mi chtělo teď cítit

Kdepak se nám ty myšlenky, pochybnosti a pocity toulají, Míšo?
V tom, že by moha mít maminka pravdu....
a že neřešit vůbec nic asi není také to pravé ořechové

Míša napsal:

mám život naprosto mimo kontrolu

Jak by se to dalo popsat?.... v praxi běžného života

P.S. také zdravím tvou maminku

Katka napsal:

Kdepak se nám ty myšlenky, pochybnosti a pocity toulají, Míšo? V tom, že by moha mít maminka pravdu....
a že neřešit vůbec nic asi není také to pravé ořechové

neřekl jsem nic o pochybách, jen jsem jinými slovy řekl že nic necvičím

PS pravda nemá s maminkou a mojí nebo její pravdou nic společného. Co je pravda? Vše to jsou jen reakce na události, její myšlenky, když například chceš , aby druzí dělali něco jinak, tak jak chceš ty.. jednáš na základě svých názorů a zkušeností, které se utvořili během tvého života a určitou roli v tom hraje i to jak se momentálně cítíš, co právě řešíš atp. To vše ovlivňuje tvé jednání - tvůj současný stav vyvolaný předchozí výchovou a tvou interakcí se světem.

Jak těžké je přesvědčit lidi, že toto já, o kterém se domnívají, že jsou jím nejsou, protože je jen proměnlivým souborem domněnek.. a že pravda je jiná než ta pravda kterou zastávají např. v debatách, hádkách, snaze přesvědčit nebo pomoci.

Celá naše interakce se světem je na této naší pravdě založena. Po bližším zkoumání se ale toto "já" a naše názory rozpouští. Proč? Protože jsou jen podmíněné světem. Když usínáme, svět zaniká.

Taky není pravda, že toto zkoumání má něco společného s praxí, které doporuřují i na zmíněné advaitě :-) .. Zkoumáním já mám na mysli zanechání zkoumání, tj. prostou existenci. Normální fungování ve světě. Pak jsou naše názory zdravé a nedochází k hádkám a přesvědčování, protože není co ani kdo by měl co nebo komu něco pomoci vyvrátit :-)...

Naštěstí jak jsem já nechal toho duchovního pátrání, maminka stejně přirozené zanechala svých reakcí a spolu s ní babičky, tatínek a tak podobně. Nemají do čeho dloubnout :-). A to, že mi ještě občas radí co mám dělat, to jim nevysvětlím, že nemám na výběr a život si plyne svou vlastní cestou, bez mé kontroly. Proto je zde založené toto fórum, nemýlím se?

Takže k čemu jsem došel? K ničemu o lze hájit. Pravdě je to jedno. Mně je to jedno.

Ahoj..

Katka napsal:

mám život naprosto mimo kontrolu
Jak by se to dalo popsat?.... v praxi běžného života

..mám rodinu na dovolené . Do týdne uklidím, budu občas něco dělat na počítači, taky půjdu ven, nakoupím uvařím.. normálka

Míša napsal:

Mně je to jedno.

Dokud nezmizí to "mně"
tak není Jedno

vysvetlete mi (ji:-] nekdo, ze ja nemusi zmizet z te vety ani odnikud jinud, aby tu bylo jedno :-)

tak jak to je je mi to jedno :-) katko.. je mi to.. jedno

bla bla bla

ehm, o cem si povidame?

Komuže????

Katka napsal:

Komuže????

no jo :-)

ahoj