Upozorňuji předem, že toto je pohled z duality.
Je to reakce na článek p. Vacka "Předpoklady správného žákovství", ve kterém jsem našel mnoho dobrého, ale také několik nepřesností a nejasností. Zvláště pak zde není jasně rozlišen Mistr obecně a osobnost Mistra, jakoby atributy Mistra přecházely na osobnost Mistra, čímž cítím popření Mistra bez těla, zesnulého, případně jako u R. Maharišiho případ Mistra, který není člověkem(Arunáčala).
Další věcí je, že myslenky z tohoto článku jsou převážně myšlenkami žáka a z pera Mistra některé věty mohou působit kontraproduktivně( např. Něco jako úcta, vděk a přátelství tato zlá ega vůbec neznají. Ony jsou středem světa a jediný nárok mají ony)
Takže několik mých poznámek a zjednodušení(zobecnění).
Z pohledu žáka je Mistr Bůh.
Vývoj žáka probíhá logicky v této posloupnosti(některé kroky jsou naplněny rychleji podle dispozic):
• Žák nevnímá Boha.
• Žák vnímá Boha v jiné bytosti(Mistrovo osobnosti, Mistrovo fotografie, vzpomínkou, představou)
• Žák vnímá Boha sám v sobě,
• Žák se stává Bohem(tedy spíše jeho částí).
Pokud žák dlí převážně v dualitě, může vnímat rozdíl mezi Bohem zastoupeným Mistrem(není tím myšlena osobnost) a vlastním egem.
Cílem žáka je dosáhnout, absorbovat Boha. K tomuto dochází poznáním a rozpuštěním ega. To co na žáka z Mistra působí se též nazývá Milost.
Milost žák získává láskou k Mistru(Bohu), sebeodevzdáním a upřímností.
Toto vše se děje úplně přirozeně stejně tak jako tep srdce - úplně stejně jako tep srdce nemůže trvání tohoto vnitřního vztahu ovlivnit jak osobnost Mistra tak osobnost žáka. Vztah osobnosti Mistra a osobnosti žáka může být velmi přátelský a může být zvenku i nejasné kdo je Mistr a kdo žák.
Zásadně zde nepopírám to, že je možno "nemít" Mistra.
Příjem